Politický islám stále více ovlivňuje náš každodenní život a představuje významnou výzvu pro základní kameny západní civilizace, jako je svoboda, demokracie, lidská práva a rovnost pohlaví. Každým dnem jsme svědky násilí, útlaku a stupňujících se politických požadavků ve jménu islámu. Velmi často však také slýcháme, že podobné činy jsou pouhým překroucením islámské ideologie a skutečný islám hlásá něco úplně jiného. Co je tedy jeho skutečnou podstatou? To nám může prozradit statistická analýza zdrojových textů islámu, kterou vypracoval americký vědec Dr. Bill Warner.
Trilogie
Lidé se často snaží poznat islám na základě koránu, ten však tvoří pouze 14 % islámské doktríny a navíc ho není snadné pochopit. Neobsahuje ucelené příběhy, nemá chronologickou posloupnost a je plný opakování. Klíčovou roli pro pochopení islámu hraje prorok Mohamed. O Mohamedovi se můžeme dočíst v jeho životopisu, síře, a jeho tradicích, hadísech. Tyto tři texty (trilogie) – korán, síra a hadísy – vymezují islám a je třeba je brát jako jeden celek.
Dualismus
Jednou ze základních charakteristik islámských textů je jejich rozporuplnost, kterou nazýváme „dualismus“. Je pro nás těžké akceptovat prohlášení, která se vzájemně vylučují, protože v naší kultuře je poznání založeno na logice. Dualistický charakter islámu vychází ze životního příběhu jeho zakladatele Mohameda. V mekkánském období, kdy Mohameda následovalo jen pár desítek lidí, vznikaly náboženské a poetické verše koránu. Jakmile však se svými stoupenci emigroval do Medíny a stal se z něj politik a válečník, verše v koránu začaly vyznívat spíše politicky a vyzývaly k útokům na nemuslimy (džihádu). V tomto medínském období počet muslimů rychle rostl.
Protože je korán podle muslimů doslovným zněním Alláhových slov tak, jak je anděl Gabriel Mohamedovi nadiktoval, jsou všechny verše, i ty rozporuplné, univerzálně platné. Chronologicky pozdější (medínské) verše však mají větší váhu.
Muslimové nebo zastánci islámu ve veřejných debatách často argumentují tolerantními a pozitivními verši koránu. V koránu je přesně 245 veršů a 4018 slov, které se o nemuslimech (káfirech) vyjadřují pozitivně, což je přibližně 2,6 % z celého textu. Tyto pozitivní verše jsou však ve všech případech následovány jinými verši, které ruší jejich platnost. Pouze 7 veršů (57 slov) není zneplatněno v následujícím textu té samé kapitoly. Jsou však popřeny v dalších súrách.
Káfir
Více než polovina textu trilogie se zabývá káfiry. Nepojednává o tom, co znamená být muslimem, pojednává o nevěřících. Původní význam slova káfir je „ten, jenž nepřiznává jemu známou pravdu“. Káfir ví, že korán je pravdivý, ale popírá to. Podle koránu je možné káfiry klamat, nenávidět, zotročovat, zesměšňovat, mučit i zabíjet. Káfir je každý, kdo neuznává, že Alláh je jediný bůh a Mohamed je jeho prorokem. „Káfir“ není neutrální výraz, jedná se o výraz velmi negativní. Alláh nenávidí káfiry a Mohamed proti nim bojoval, aby se podřídili islámu. Právě díky slovu „káfir“ můžeme nejlépe pochopit, co to je politický islám.
Šaría
Korán a sunnu (dokonalý Mohamedův životní příklad, tj. síru a hadísy) má následovat celé lidstvo. Problém je v tom, že jsou korán, síra i hadísy uspořádány tak, že je není možné snadno interpretovat. Šaría je uzákoněním znalostí z koránu a sunny. Mnohdy je označována jako „právo šaría“. Nicméně šaría se nezabývá jen právními záležitostmi. Zabývá se také teologií, modlitbou, charitou, půstem či sexem. Neexistuje žádný aspekt života, který by šaría nepokrývala.
Židé
Židé hrají v islámu zásadní roli. Mohamed se prohlašoval za posledního z proroků Abrahámova náboženství. Mekkánský korán je plný příběhů o židovských postavách. Tato část koránu židy vyzdvihuje. Vše se mění v Medíně, kde žily tři židovské kmeny, které tvořily přibližně polovinu populace. Ti Mohameda jako následovníka své tradice nepřijali, Mohamed změnil směr modlitby z Jeruzaléma na Mekku a korán se začal plnit verši nenávistnými a negativními vůči židům. Po čtyřech letech nezůstal v Medíně jediný svobodný žid. Mohamed porazil první dva kmeny, vzal jim všechny peníze a vyhnal je z Medíny. Osud posledního a nesilnějšího kmene mluví sám za sebe. Bylo popraveno přibližně 800 mužů, ženy byly prodány do otroctví a děti byly adoptovány do muslimských rodin.
Džihád
Džihád je šestým pilířem islámu a je zmiňován ve všech třech textech trilogie. Doslovný význam slova džihád je „boj“ nebo „úsilí“. V islámu se rozlišují dva druhy džihádu – nižší džihád a vyšší džihád. Vyšší džihád je duchovní úsilí neboli vnitřní boj a z celkového textu věnovanému džihádu pojednávají o vyšším džihádu 2 % Buchárího hadísů a 25 % síry. Zbylých 98 % Buchárího hadísů a 75 % síry zabývajících se džihádem se vztahuje k ozbrojenému násilí. Díky násilí dosáhl islám úspěchu, a proto téměř každý hadís pojednávající o džihádu jej označuje za nejlepší čin, jaký může muslim vykonat.
Ženy
Islámská doktrína staví ženu na nižší, rovnocennou i nižší pozici než muže.
- vyšší postavení ženy (korán 6 % textu, hadísy 0,13 % textu): Islám vyzdvihuje ženy zejména jako matky.
- rovnocenné postavení (korán 23 % textu, hadísy 7 % textu): Ženy a muži si budou rovni v Soudný den. Do kategorie rovnocenného postavení řadíme rovněž neutrální zmínky o ženách bez explicitního vyjádření k jejich postavení.
- nižší postavení (korán 71 % textu, hadísy 93 % textu): Převážná část textu islámské doktríny přiřazuje ženám nižší status než mužům. Jedná se například o rozdělování dědictví, výpovědní hodnotu před soudem, popis inteligence a zbožnosti obou pohlaví. Do této kategorie jsou řazeny i reference ke zvláštním pravidlům, jež mají ženy dodržovat a jež v porovnání s muži omezují jejich svobodu.
Statistická analýza islámské doktríny je spolehlivá metoda, která nám umožňuje nahlédnout do skutečné podstaty těchto textů a přináší významná data do diskuze o politickém islámu. Můžeme díky ní jednoznačně určit, jaký je například postoj islámské doktríny ke káfirům či jaké postavení je přisuzováno ženám. Už se nemusíme spoléhat na názory politických, akademických či duchovních autorit. Nyní máme k dispozici fakta.