Politický islám stále více ovlivňuje náš každodenní život a představuje důležitou výzvu pro základní kameny neislámské společnosti. Každý den jsme svědky násilí, útlaku a stupňujících se politických požadavků ve jménu islámu. Velmi často však také slyšíme, že podobné činy jsou pouhým překroucením islámské ideologie a skutečný islám hlásá něco úplně jiného. Co je tedy jeho skutečnou podstatou? To nám může prozradit statistická analýza zdrojových textů islámu, kterou vypracoval americký vědec Dr. Bill Warner.
Trilogie
Lidé se často snaží poznat islám na základě koránu, ten však tvoří pouze 14 % islámské doktríny, a navíc ho není snadné pochopit. Neobsahuje ucelené příběhy, nemá chronologickou posloupnost a je plný opakování. Klíčovou roli pro pochopení islámu hraje Mohamed. O Mohamedovi se můžeme dočíst v jeho životopisu, síře, a jeho tradicích (hadísech). Islám vymezují tyto tři texty (trilogie) – korán, síra a hadísy – které je třeba vnímat jako jeden celek.
Dualismus
Jednou ze základních vlastností islámských textů je, že si vzájemně protiřečí. Tuto vlastnost nazýváme „dualismus“. Je pro nás těžké akceptovat prohlášení, která si vzájemně protiřečí, protože v naší kultuře je poznání založeno na logice. Dualistický charakter islámu vychází ze životního příběhu jeho zakladatele Mohameda. V mekkánském období, kdy Mohameda následovalo jen pár desítek lidí, vznikaly náboženské a poetické verše koránu. Jakmile však Mohamed se svými stoupenci odešel do Medíny a stal se z něj politik a válečník, začaly verše v koránu vyznívat spíše politicky a vyzývaly k útokům na nemuslimy (k džihádu). V tomto „medínském období“ počet muslimů rychle narůstal.
Protože je korán podle vlastního tvrzení doslovným zněním Alláhových slov, jak je anděl Gabriel nadiktoval Mohamedovi, jsou všechny verše, i ty protichůdné, považovány za božské, a tedy za univerzálně platné. Podle samotného koránu jsou silnější a lepší medínské verše, které jsou chronologicky pozdější.
Islámští řečníci a zastánci islámu ve veřejných debatách často argumentují tolerantními a pozitivními verši koránu. V koránu je přesně 245 veršů neboli 4 018 slov, které se o nemuslimech (káfirech) vyjadřují pozitivně. Tyto verše představují přibližně 2,6 % z celkového textu. Pozitivní verše jsou však ve všech případech následovány jinými verši, které snižují jejich důležitost.
Káfir
Více než polovina textu trilogie se zabývá káfiry. Nepojednává o tom, co znamená být muslimem, pojednává o nevěřících. Původní význam slova káfir je „ten, který nepřiznává jemu známou pravdu“. Káfir ví, že korán je pravdivý, ale popírá to. Podle koránu je možné káfiry klamat, nenávidět, zotročovat, zesměšňovat, mučit i zabíjet. Káfir je každý, kdo neuznává, že Alláh je jediný bůh a Mohamed je jeho prorokem. Výraz „káfir“ však není neutrální, jedná se o výraz velmi negativní. Alláh nenávidí káfiry a Mohamed proti nim bojoval, aby je přinutil podřídit se islámu. Právě díky slovu „káfir“ můžeme nejlépe definovat, co to je politický islám.
Šaría
Korán a sunnu (dokonalý Mohamedův životní příklad, tj. síru a hadísy) má následovat celé lidstvo. Problém je v tom, že jsou korán, síra i hadísy uspořádány tak, že je nelze snadno pochopit. Šaría je uzákoněním znalostí z koránu a sunny. Mnohdy je označována jako „právo šaría“. Šaría se však nezabývá jen právními záležitostmi. Zabývá se také teologií, modlitbou, charitou, půstem či sexem. Neexistuje žádný aspekt života, kterým by se šaría nezabývala.
Židé
Židé hrají v islámské doktríně zásadní roli. Mohamed se prohlašoval za posledního z proroků víry Abrahámovy. Mekkánský korán je plný příběhů o židovských postavách. Tato část koránu židy uctívá. Vše se změnilo v Medíně, kde židé tvořili polovinu místní populace. Židé z Medíny neakceptovali Mohameda jako následovníka své tradice. Mohamed změnil směr modlitby z Jeruzaléma na Mekku a korán se začal plnit verši nenávistnými a negativními vůči židům. O čtyři roky později nezůstal v Medíně jediný svobodný žid. Osud posledního židovského kmene je následující: Bylo popraveno přibližně 800 mužů, ženy byly prodány do otroctví a děti adoptovány do islámských rodin.
Džihád
Džihád doslova znamená „boj“ nebo „úsilí“. Často se tvrdí, že v islámské doktríně existují dva druhy džihádu – vyšší a nižší džihád. O vyšším džihádu se tvrdí, že se jedná o duchovní úsilí neboli vnitřní boj. Podle statistické analýzy CSPII se tomuto druhu džihádu věnují pouze 2 % Buchárího hadísů a 25 % síry. Ve zbývajících 98 % Buchárího hadísů a 75 % síry je zmiňován džihád, který odkazuje na násilí. Politický islám se stal úspěšným právě díky džihádu.
Ženy
Islámská doktrína staví ženy na vyšší, rovnocennou a nižší pozici než muže (procenta v následujícím textu odkazují na množství textu věnovaného ženám).
- Vyšší postavení žen (korán 5 % textu, hadísy 0,6 % textu): Islámská doktrína vyzdvihuje ženy zejména jako matky.
- Rovnocenné postavení žen (korán 23 % textu, hadísy 10 % textu): Ženy a muži si budou v Soudný den rovni. Do této kategorie jsou zahrnuty i neutrální zmínky o ženách bez explicitního vyjádření k jejich postavení.
- Nižší postavení žen (korán 71 % textu, hadísy 89 % textu): Převážná část textu islámské doktríny přiřazuje ženám nižší status než mužům. Jedná se například o rozdělení dědictví, hodnotu svědectví před soudem, popis inteligence a zbožnosti obou pohlaví. Do této kategorie jsou řazeny i odkazy na zvláštní pravidla, která mají ženy dodržovat a která v porovnání s muži omezují jejich svobodu.
Statistická analýza islámské doktríny je spolehlivá metoda, která umožňuje nahlédnout do skutečné podstaty těchto textů a přináší významné podklady pro diskuzi o politickém islámu. Můžeme díky ní jednoznačně určit, jaký je například postoj islámské doktríny ke káfirům či jaké postavení je přisuzováno ženám. Už se nemusíme spoléhat na názory politických, akademických nebo duchovních autorit. Nyní máme k dispozici fakta.