Definice džihádu je boj, nikoli svatá válka. Džihád je tak důležitý, že je zmiňován v každém islámském textu – v koránu, síře (životopise Mohameda) a hadísech (Mohamedových tradicích). Džihád tvoří 24 % pozdější verze koránu, 21 % hadísů (al-Buchárí) a 67 % síry.
Džihád lze praktikovat čtyřmi způsoby: mečem, písmem, slovem a penězi.
Zastánci islámu běžně argumentují tím, že existují dva druhy džihádu. Existuje větší džihád, který je vnitřním bojem proti špatným návykům. Potom je tu menší džihád, což je válka. Al-Buchárího hadísy obsahují přibližně 1 400 hadísů o džihádu. Pouze 2 % z nich jsou o džihádu coby náboženském vnitřní usilování. Zbývajících 98 % hadísů týkajících se džihádu o něm hovoří jako o válce.
Mohamed nebyl příliš úspěšný v šíření islámu až do okamžiku, kdy se z něj stal džihádista. Když umíral, z každého Araba se stal muslim. Mohamed se dostal k moci právě díky džihádu.
Podle islámské doktríny je džihád tou nejlepší aktivitou, jakou může muslim provozovat. Pokud džihádista zemře při uskutečňování džihádu, nebude trpět trestem hrobu ani nejistotou soudného dne, ale půjde rovnou do ráje. Bude přebývat mezi rozkošnými nebeskými pannami.
Džihád naprosto změnil historii a vytvořil novou politickou mapu. Křesťanská civilizace Blízkého východu, Turecka, Egyptu a severní Afriky se proměnila v islámskou civilizaci. Španělsko a Portugalsko podléhaly sedm set let islámské nadvládě. Východní Evropa, především Balkán, byly pod nadvládou politického islámu. V průběhu posledních 1 400 let bylo v džihádu zabito více než 270 milionů káfirů (nemuslimů).