Pochopení islámu znesnadňuje řada protikladů, které se v islámských textech neustále objevují. Islám je náboženstvím míru, ale ve zprávách běžně vidíme, jak někdo někomu řeže hlavu a křičí u toho „Alláhu akbar“. V koránu existují mírumilovné verše, jako například: „Ať v náboženství není žádný nátlak,“ které se zdají být v protikladu k veršům vyzývajícím k násilí vůči nemuslimům.
Korán rozděluje svět na věřící a káfiry (nevěřící). Alláh miluje muslimy, ale káfiry nenávidí. Účelem koránu je vytvořit svět bez káfirů.
Islámské morální zásady se liší podle toho, kdo jste. Muslim se musí k ostatním muslimům chovat jako k členům rodiny, ale káfiry je dovoleno podvádět. V koránu je dvanáct veršů, které říkají, že muslim nikdy není skutečným přítelem káfira. Muslim nesmí být držen v otroctví, ale káfira je možné zotročit.
Existují v podstatě dva různí Mohamedové. Když byl Mohamed náboženským kazatelem v Mekce, byly jediným násilím v islámu slovní potyčky a rvačky. Když však odešel do Medíny, stal se politikem a válečným džihádistou.
Káfiři se ptají, co z toho je opravdový islám. Pokud se však ptáme tímto způsobem, přehlížíme fakta. Islám je založen na protikladech. Obě protikladná tvrzení jsou správná. Tento dualismus definuje islám. Islám stojí na dvou principech — na dualismu a podřízení.