22. května 2026
topic Usa topic Džihád topic Ramadán topic Cspii-monitor
Nedávná reportáž stanice NPR o veřejných akcích organizovaných starostou New Yorku Zohranem Mamdanim v rámci ramadánu je příkladem širšího mediálního trendu: islám je v ní vykreslován jako neutrální, ryze náboženské vyznání, zatímco jeho civilizační a politické aspekty jsou zamlčovány. Reportáž prezentuje veřejné modlitby a společné večeře při „iftaru“ [1] jako neškodnou formu kulturní integrace a vykresluje je jako snahu o „normalizaci muslimského života“ ve společnosti.
Politický a válečný význam ramadánu
Ve zpravodajství stanice NPR je ramadán vykreslován pouze jako tradice společných večeří a symbol rozmanitosti. Významné iftarové oslavy organizované ve spolupráci s vládou, včetně jedné pořádané ve vězeňském komplexu, jsou označovány za projevy solidarity a sounáležitosti.
Podle islámských pramenů však ramadán není pouze obdobím půstu. Ramadán je připomínkou zjevení koránu – základního textu nejen islámské víry, ale i islámského práva, způsobu vlády a válečné doktríny. V historii se významná válečná vítězství islámu odehrávala právě během ramadánu, což je skutečnost, kterou připouští i samotná islámská tradice. Jak uvádí jeden z našich analytických článků, ramadán je ve skutečnosti měsícem džihádu, který je spojený s takovými událostmi, jako je bitva u Badru, dobytí Mekky nebo pozdější expanze islámu.
Tím, že stanice NPR tento kontext opomíjí, vykresluje tuto náboženskou a politickou zvyklost pouze jako neškodnou multikulturní oslavu.
„Znelidštění“ a antropologie koránu
Starosta Mamdani stanici NPR sdělil, že až moc dobře ví, jaké to je, když někoho nazývají „zvířetem, hmyzem, nebo třeba švábem“. Článek uvádí toto tvrzení jako důkaz nenávisti vůči muslimům.
Samotné islámské texty ale také obsahují nelichotivé popisy nevěřících. Korán 98:6 uvádí, že ti, kdo odmítají islám, jsou „nejhorší ze všech stvoření“ (což je často překládáno jako „nejhorší ze stvořených bytostí“). Tedy dokonce ještě horší než švábi. Tento doktrinální přístup rozděluje lidstvo na věřící a nevěřící, přičemž nevěřícím připisuje absolutní morální podřadnost.
Reportáž NPR se o takových učeních vůbec nezmiňuje, čímž vytváří jednostranný pohled, v němž údajné nepřátelství směřuje pouze k muslimům, nikoli však k nemuslimům a ze samé podstaty islámské doktríny.
Veřejné vyznání víry jako politická činnost
Mamdani popisuje svá ramadánová shromáždění jako „akt vzdoru“. V sekulárním systému je již samotná skutečnost, že veřejný činitel opakovaně organizuje veřejné akce spojené s komplexním legislativním, politickým a válečným systémem, kterým islámská doktrína je, považována za politický akt.
V historickém kontextu islám nikdy neodděloval náboženství od vlády. Klasická islámská teorie zachází s islámem jako s komplexním civilizačním systémem, který v sobě zahrnuje právo šaría, řízení státu, společenský řád a válečnictví. Veřejná náboženská mobilizace ze strany politických představitelů má tudíž politický rozměr, i když bývá prezentována jako kulturní činnost.
Různé podoby džihádu
V neislámské veřejné debatě se džihád často spojuje výhradně s ozbrojeným násilím. Islámská doktrína však rozlišuje celou řadu forem džihádu, mezi které patří:
- Militantní džihád – ozbrojený boj, jakým byly například útoky z 11. září
- Džihád penězi – financování islámských zájmů
- Misijní džihád (da‘wa) – za účelem šíření islámu
- Politický a informační džihád – podporující postupnou islamizaci společnosti
- Džihád prostřednictvím migrace (hidžra) – islámská politická migrace
- Osobní vnitřní boj – z hlediska podílu v islámské doktríně je zanedbatelný
Další znatelné dopady doktríny politického islámu na neislámskou společnost:
Sociální
- Praktikování islámské polygamie, kdy se muž smí oženit až se čtyřmi ženami
- Každé dítě počaté nemuslimskou ženou je automaticky vychováváno jako muslim
Legislativní
- Občanskoprávní soudy podléhající právu šaría
- Vyvíjení nátlaku na zřizování modliteben
- Obviňování z islamofobie
- Strava „halal“ ve školách, na univerzitách, na letištích a ve veřejných budovách
- Vznik legislativy, která namísto státního vlastnictví uznává vlastnictví pozemků formou „vakf“ [2]
Kulturní
- Islamizace školství
- Přítomnost veřejných modliteb narušující veřejný prostor
- Dochází k uznávání a oslavování islámských svátků ze strany státu
- Ve veřejném prostoru dochází k potlačování negativního pohledu na islám
- Přepisování nebo zkreslování historie (např. oslavování období pod nadvládou islámu)
Aktivity, které přispívají ke zlepšení mediálního obrazu islámu, zvyšují jeho viditelnost, nebo posilují jeho vliv v neislámských společnostech, spadají do nenásilných kategorií džihádu. Cílem džihádu je konečná nadvláda islámu a budování pozitivního veřejného obrazu k tomu může napomoci.
V tomto širším kontextu mohou být mediálně sledované veřejné projevy vedené politickým činitelem vnímány jako forma politického džihádu, a to i bez použití násilí. Zejména pak v případě, že jsou výslovně označovány jako vzdor. Politický islám představuje hrozbu pro neislámské civilizace, a to i pokud se jedná o nenásilný džihád. Ten ve skutečnosti představuje ještě větší hrozbu.
Selektivní pohled mainstreamových médií
Reportáž NPR věnuje významnou a selektivní část pozornosti kritice Mamdaniho ze strany politických oponentů, přičemž tyto reakce označuje za fanatismus nebo šíření strachu. Zároveň zde však chybí ideologický obsah samotného islámu – jeho právní řád, snahy o nadvládu a politická doktrína zaměřená na expanzi.
Tento nepoměr má z hlediska interpretace událostí silný dopad: islám působí jako zranitelné menšinové náboženství usilující o akceptování, zatímco obavy z jeho politického charakteru působí iracionálně nebo jako projev nenávisti.
Závěr
To, že zpravodajství NPR vykresluje oslavy ramadánu čistě jako kulturní záležitost a islám jako neutrální osobní víru, názorně dokládá, jak hlavní media zkreslují, co je obecně považováno za náboženství, a to často i z právního hlediska nesprávně. Z hlediska doktríny i praktického pojetí však islám je a vždy byl komplexním civilizačním systémem. Veřejné iftarové oslavy organizované veřejnými činiteli nejsou jen pouhými hostinami – jedná se o symbolická sdělení spojená s tradicí, která propojuje náboženství, právní a politický systém, jejichž cílem je podrobit si všechny ostatní.
To, že budeme tento aspekt ignorovat, ještě neznamená, že zmizí – dojde pouze k tomu, že veřejná debata bude probíhat bez znalosti všech souvislostí.
[1] Muslimové každý večer přerušují půst jídlem nazývaným iftar.
[2] Vlastnictví pozemků definované v právu šaría [The Reliance of the Traveller, od k30.0 Založení náboženské nadace, str. 454]