Význam zahalování a jeho postavení v doktríně politického islámu

Všechny studie CSPII jsou psány z pohledu káfira (tj. neislámského pohledu). Tento dokument hodnotí význam zahalování a jeho postavení v doktríně politického islámu.

Zahalování žen má bezprostřední dopad na káfirskou společnost, nejedná se totiž jen o náboženský, ale také politický symbol. Doktrína politického islámu dovoluje zneužívání nezahalených žen, a dokonce k němu vybízí, což ohrožuje jejich život a bezpečí. Zahalování je také příčinou rozdělení, odděluje „nadřazenou“ islámskou společnost od „podřadné“ neislámské společnosti.

Podle Alláhových slov v koránu musí všichni muslimové ve svém životě následovat příklad Mohameda. Zahalování muslimských žen tedy vychází z Mohamedovy sunny (Mohamedova životopisu a příkladů z jeho života). Nošení závoje také umožňovalo rozlišovat mezi svobodnými ženami, které praktikovaly islám (a nebyly tedy otrokyněmi), a káfirskými otrokyněmi, které byly nezahalené.

Po několika úspěšných bitvách přivedl Mohamed se svými vojenskými veliteli do Medíny zajaté káfirské ženy, které měly sloužit jako otrokyně. Mohamed měl několik sexuálních otrokyň, ale jeho oblíbenkyní byla jedna koptská křesťanka, Marie. Ukořistěné káfirské ženy, které byly zajaty válečníky, byly prodávány na trzích s otroky. Sloužily svým pánům ve všech žádaných ohledech, včetně role sexuálních otrokyň.

Mohamedův tchán Umar řekl Mohamedovi, že by měl své ženy zahalovat. Když Mohamed své rozhodnutí ohledně zahalování odkládal, Umar na něj nadále naléhal. Alláh poté Mohamedovi vyjevil, že ženy věřících by měly být zahalené.

Politický význam zahalování:

1) Hrozba pro národní a osobní bezpečnost: Zneužívání a obtěžování káfirských žen

Pokud není žena zahalena, může být podle doktríny politického islámu obtěžována, zneužívána i znásilněna. Tato doktrína, konkrétně zahalování, je důvodem útoků na káfirské ženy, proto zahalování představuje hrozbu pro národní bezpečnost.

V koránu Alláh takovéto zacházení s káfirskými ženami schvaluje. Zahalování umožňovalo rozlišovat, které ženy jsou muslimky. V příkladech z Mohamedova života byly káfirské ženy brány jako válečná kořist a Mohamed a jeho stoupenci je používali jako sexuální otrokyně.

Zahalování je hrozbou pro národní bezpečnost také z toho důvodu, že některé typy závojů zakrývají celou tvář. V důsledku toho nelze rozlišit jednotlivé osoby a v případě spáchání trestného činu nelze rozpoznat tvář pachatele.

2) Podle Mohamedových slov je zahalování žen politickým symbolem nadřazenosti islámské civilizace nad káfirskou

V rámci politického islámu mají všichni káfiři nižší status než muslimové. Islámská doktrína i právo šaría dovolují vlastnit otroky. Káfirské ženy je možné ukořistit a používat jako sexuální otrokyně. Chybějící zahalení žen umožňuje rozpoznat, se kterou z nich je možné zacházet jako s otrokyní.

3) Nerovné zacházení s muži a ženami

Všeobecná deklarace lidských práv prohlašuje, že muž a žena jsou si rovni. Jak ale potvrzuje Káhirská deklarace lidských práv, právo šaría považuje muže za nadřazené ženám.

Podle islámské doktríny zahalení skrývá ženu před veřejnými, cizími pohledy a zabraňuje mužům v tom, aby ji vnímali jako sexuální objekt. Důraz zde není kladen na povinnost muže zdržet se tohoto chování. Místo toho je povinností ženy, aby zůstávala skrytá. V koránu se říká, že ženu je možno bít. Mohamedova žena Áiša si stěžovala, že závoj zakrývá modřiny.

4) Možnost zjistit, kdo dodržuje právo šaría

Právo šaría je považováno za Alláhovo posvátné právo, a proto je nadřazené káfirským sekulárním zákonům, které stvořil člověk. Zahalování je podle práva šaría povinné. Závoj tedy umožňuje rozlišovat ženy, které dodržují islámské právo.

Zahalení má mnoho různých stylů:

burka – jednodílná pokrývka celého těla i hlavy, včetně tváře (síťka přes oči, přes kterou je vidět);

čádor – pokrývka celého těla včetně hlavy, ale ne tváře;

nikáb – závoj zakrývající tvář s otvorem pouze pro oči;

hidžáb – obvykle znamená šátek přes hlavu, ale může zahrnovat i zahalení celého těla; používá se k označení zahalení obecně. „Hidžáb“ také označuje závěs, který je možné pověsit mezi nezahalenou ženu a muže, aby muž mohl hovořit k ženě, aniž by ji viděl.

Odkazy na doktrínu politického islámu v primárních islámských textech

• Korán [5] – přesná Alláhova slova, jak je anděl Gabriel nadiktoval Mohamedovi.
• Sunna – Mohamedova slova a činy se nazývají sunna. Sunna se nachází ve dvou různých textech – v síře a v hadísech. Síra [6] je Mohamedův životopis a hadísy [7, 8, 9] jsou tradice (příklady) z jeho života.
• Právo šaría [10] – islámské právo; kodifikace znalostí z koránu a sunny.

Proces islamizace jednotlivých zemí prostřednictvím implementace práva šaría je postupný. Například i v některých islámských zemích není zahalování povinné, protože právo šaría tam dosud nebylo zcela implementováno.

1) Hrozba pro národní a osobní bezpečnost: Zneužívání a obtěžování káfirských žen

Korán 33:59 Ó proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, nechť spustí přes sebe [část] svých svršků. To je vhodnější, aby byly poznávány a nebyly zneužívány. Alláh je vždy odpouštějící, slitovný.

Korán 33:32–33 Ó ženy Prorokovy! Vy jste jako žádné jiné. Pokud budete dodržovat povinnosti své (k Alláhovi), pak nebuďte mírné v řeči, aby ten, v jehož srdci je choroba (pokrytectví nebo zlá touha po cizoložství), neměl pohnutky touhy, ale aby hovořil ctihodným způsobem. A zůstávejte ve svých domovech a nevystavujte se jako v dobách nevědomých a provádějte as-salát (ikamát-as-salát), a dávejte zakát a poslouchejte Alláha a Posla Jeho. Alláh si jen přeje sejmout z vás ar-rijs (zlé skutky a hříchy), ó členové rodiny (Proroka), a očistit vás důkladnou očistou.

V džihádu lze na nezahalené káfirské ženy pohlížet jako na sexuální otrokyně, které je možné sexuálně obtěžovat nebo unášet. Otrokyně může být svým pánem znásilněna.

Korán 23:1–11 Šťastní jsou ti věřící, kteří jsou pokorní ve svých modlitbách; kteří od planých řečí se odvracejí; kteří almužny rozdávají; kteří pohlaví svá ochraňují jen pro manželky své a otrokyně, a nebudou za to pokáráni; však kdo více než po tomto touží, to věru jsou přestupníci, kteří svěřené opatrují a úmluvy své pevně dodržují; kteří o modlitby své pilně dbají. Tito zajisté dědici se stanou, kteří ráj zdědí a věčně v něm budou.

Hadís [Muslim 8,3371] Abú Sirma řekl Abú Sa'ídovi al Chádrímu: Ó Abú Sa'ide, slyšel jsi, jak Alláhův Posel zmínil al-'azl? On odvětil: Ano, a dodal: Vydali jsme se s Alláhovým Poslem na výpravu k Bi‘l-Mustalikovi a ukořistili jsme několik znamenitých arabských žen; a zatoužili jsme po nich, neboť jsme trpěli nepřítomností našich žen, (ale současně) jsme za ně chtěli dostat výkupné. Tak jsme se rozhodli, že s nimi budeme mít pohlavní styk, ale že budeme dodržovat 'azl (vytažení mužského pohlavního orgánu před ejakulací, abychom se vyhnuli početí). Ale řekli jsme: Provádíme tento čin, přičemž Alláhův Posel je mezi námi; proč se ho nezeptat? A tak jsme se zeptali Alláhova Posla a on řekl: Nezáleží na tom, jestli tak učiníte nebo ne, neboť každá duše, která má být zrozena ke Dni vzkříšení, bude narozena.

Hadís [Buchárí 4200] Anás: Prorok vyslovil poblíž Chajbaru modlitbu Fadžr, když byla ještě tma, a nato pronesl: „Alláhu-Akbar! Chajbar je zničen, neboť vždy, když se přiblížím k nějakému národu, zlé bude ráno pro ty, kdo byli varováni.“ Poté obyvatelé Chajbaru vyšli ven a dali se na útěk. Prorok nechal jejich válečníky pobít a potomky a ženy zajmout. Mezi zajatci byla Safíja. Nejprve byla v podílu Dahji Alkálího, ale později patřila Prorokovi.

2) Podle Mohamedových slov je zahalování žen politickým symbolem nadřazenosti islámské civilizace nad káfirskou

Nošení závoje umožňuje rozlišovat mezi svobodnými muslimskými ženami, které praktikují islám (a nejsou tedy otrokyněmi), a káfirskými ženami, včetně otrokyň.

Hadís [Buchárí 7,62,22] Na cestě z Chajbaru do Medíny se Mohamed na tři dny zastavil, aby oslavil svůj sňatek se Safíjou a naplnil jej. Na svatebním banketu nebylo žádné maso ani chléb, ale Mohamed nařídil, aby byly rozprostřeny přehozy z kůže a na ně naservírovány datle, máslo a sušený jogurt. Lidé přemýšleli, jestli se Safíja stane Mohamedovou otrokyní nebo manželkou. Někdo řekl: „Pokud jí přikáže, aby se zahalila, tak bude jeho manželkou. A pokud nebude požádána, aby se zahalila, bude to jeho otrokyně.“

Síra [Ibn Ishák 693] Mohamed si vybral jednu z jejich žen pro sebe, Rajhánu – jednu z žen kurajských židů – a ta zůstala v jeho moci až do jeho smrti. Apoštol jí nabídl, aby si ho vzala a chodila zahalená, ale ona řekla: ‚Ne, nech si mě ve své moci, neboť to bude pro mě i pro tebe jednodušší.‘ A tak ji nechal. Když byla zajata, projevila odpor vůči islámu a zůstala u judaismu.

Hadís [Muslim 004,2127] Když přišla řada na mě, aby se mnou Alláhův posel strávil noc, otočil se na bok, přikryl se přikrývkou, zul si boty a položil je vedle postele. Rozvinul cíp svého šátku na postel a pak ležel, dokud nenabyl přesvědčení, že jsem usnula. Pomalu uchopil svou pokrývku, pomalu si nazul boty a otevřel dveře. Vyšel ven a pak je za sebou tiše zavřel.
Já jsem si zahalila hlavu, nasadila závoj, utáhla jsem si kolem pasu šátek a pak jsem vyšla ven a sledovala jsem ho až k Baki’. On tam hodnou chvíli jen tak stál. Poté třikrát zvedl ruce a nato se otočil zpět a já také. Cestou zpět spěchal. I já jsem spěchala. Pak utíkal. I já jsem utíkala. Dorazil (k domu) a já jsem také dorazila (k domu). Já jsem ho však předstihla a vstoupila (jsem do domu) a jak jsem si lehla do postele, on (Svatý Prorok) vstoupil (do domu) a řekl: Čím to, ó Áišo, že lapáš po dechu? Řekla jsem: To nic.

Hadís [Buchárí 1,8,368; 1,10,552; 1,12,826 a 1,12,831] Áiša řekla, že některé muslimské ženy se zahalují závojem a účastní se spolu s Mohamedem modlitby Fadžr. Po modlitbě se vracejí domů, aniž by je někdo ve tmě rozpoznal.

V rámci politického islámu mají všichni káfirové (nemuslimové) nižší status než muslimové.

Korán 98:6 A věru ti, kdož jsou nevěřící z vlastníků Písma a z modloslužebníků, přijdou do ohně pekelného a budou v něm nesmrtelní. A to jsou ti nejhorší ze všech stvoření.

Mohamedovy ženy se nezahalovaly vždy.

Síra [Ibn Ishák 731–733] Muži odešli. Tak jsem se zahalila do své šatové zástěry a pak jsem ulehla tam, kde jsem byla, s vědomím, že kdyby mne postrádali, vrátili by se pro mě, a, při Alláhovi, já jsem však právě ležela, když kolem mě prošel Safván b. al-Nu‘attal al-Sulámí; z nějakého důvodu zaostal za hlavním oddílem a nestrávil noc s vojskem. Uviděl mě, poznal mě, přistoupil ke mně a stál nade mnou. Vídal mě, ještě než nám bylo nařízeno zahalování, takže když mě spatřil, v úžasu zvolal: „Apoštolova žena!“ zatímco jsem byla ovinuta šatem.

Poté, co Alláh vyjevil verše o zahalování, Mohamedovy ženy měly nařízeno, aby se zahalovaly.

Hadís [Buchárí 1,4,148 a 8,74,257] Ženy Proroka chodívaly na rozlehlé otevřené prostranství, kde v noci vykonávaly tělesnou potřebu. Umar říkával Prorokovi: „Ať se tvé ženy zahalují,“ ale Alláhův Apoštol to nevyžadoval. Jedné noci vyšla ven Saúda, což byla vysoká žena. Umar řekl: „Poznal jsem tě, ó Saúdo.“ Řekl, že chce, aby se ženy zahalovaly. A tak Alláh vyjevil verše o zahalování.

Hadís [Abú Davúd 33:4091] Áiša, Ummul Mu'minín: Kéž má Alláh slitování nad dřívějšími přistěhovalkyněmi. Jakmile byl vyjeven verš: „Nechť spustí závoje své na ňadra svá,“ roztrhaly si své tlusté svršky a udělaly si z nich závoj. (Sahíh)

Právě Umar (Mohamedův blízký přítel a otec jedné z jeho žen) naléhal na Mohameda, aby přednesl verš o zahalování. Na jeho žádost byl vyjeven jiný verš.

Hadís [Buchárí 6,60,10] Anás: Umar řekl: „Souhlasil jsem s Alláhem ve třech věcech,“ nebo také řekl: „Můj Pán se se mnou shodne ve třech věcech.“ Já jsem řekl: ‚Ó Alláhův Posle! Kéž bys vzal stanoviště Abraháma jako místo modlitby.‘ Také jsem řekl: ‚Ó Alláhův Posle! Navštěvují tě dobří i zlí! Kéž bys nařídil matkám věřících, aby se zakryly závojem.‘ A tak byly vyjeveny božské verše Al-Hidžáb (tj. o zahalování žen). […]

3) Nerovné zacházení s muži a ženami

Podle doktríny mají ženy zakázáno opustit dům s nezahalenou tváří, ať již je pravděpodobné, že vznikne pokušení, nebo ne.

Právo šaría [Opora poutníka m2.3][1] Muži mají zakázáno pohlédnout na ženu, která není jejich manželkou nebo příbuznou a nedosahuje věku na vdávání (def: m6.1) (0: aniž by byl rozdíl mezi tváří a rukama či jinou částí ženského těla (N: nejsou-li zahaleny), ačkoli nařízení vylučuje její hlas, přičemž není zakázáno mu naslouchat, pokud není pravděpodobné, že vznikne pokušení. Nejvyšší Alláh říká: „Řekni věřícím, aby cudně klopili zrak“ (korán 24:30). U většiny učenců (n: s výjimkou některých Hanífů, jak je uvedeno v m2.8 níže) bylo zaznamenáno, že zastávají názor, že ženy mají zakázáno opustit dům s nezahalenou tváří, ať již je pravděpodobné, že vznikne pokušení, nebo ne. A tam, kde je pravděpodobné, že by došlo k pokušení, se učenci jednomyslně shodují, že je zakázáno opustit dům s nezahalenou tváří, přičemž pokušení zde znamená cokoli, co vede k pohlavnímu styku nebo jeho obvyklým předehrám. V případě, že existuje reálná potřeba (dis: m2.11), není dívání se na ženu zakázáno, pokud je vznik pokušení nepravděpodobný. (A: Pobývat o samotě s ženou, která není vlastní manželka ani příbuzná a nedosahuje věku na vdávání, je absolutně zakázáno, ačkoli pokud se sejdou dvě ženy a jeden muž, tak se považuje, že onen muž a žena už spolu nejsou sami.)

Islámská doktrína umožňuje, aby manžel bil svou ženu.

Korán 4:34 Muži zaujímají postavení nad ženami, proto, že Alláh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Alláh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Alláh věru je vznešený, veliký.

Síra [Ibn Ishák 969] Máte práva vůči svým manželkám a ony mají práva vůči vám. Vy máte právo na to, aby nepošpinily vaše lože a aby se nechovaly nepatřičně. A pokud se tak chovají, Alláh vám dovoluje umístit je do oddělené místnosti a bít je, ale ne příliš tvrdě.

Hadís [Buchárí B7,72,715] 'Ikrima: Rifa‘a se rozvedl se svou ženou, načež se s ní oženil 'Abdur-Ráman bin Az-Zubajr Al-Kurází. ‚Áiša řekla, že ta žena (přišla) a měla na sobě zelený závoj a stěžovala si jí (Áiše) na svého manžela a ukázala jí zelenou modřinu na tváři od manželova bití. Bylo zvykem, že se ženy vzájemně podporovaly, takže když přišel Alláhův Posel, ‚Áiša řekla: „Nikdy jsem neviděla žádnou ženu, která by trpěla tolik jako věřící ženy. Podívej! Pleť má zelenější než šaty!“ Jakmile 'Abdur-Ráman zaslechl, že jeho žena šla k Prorokovi, přišel se svými dvěma syny, které měl s jinou ženou. Žena řekla: „Při Alláhovi! Neudělala jsem mu nic zlého, ale on je neplodný a je takto pro mě jako muž nepoužitelný,“ a držela a ukazovala přitom třásně svého oděvu. 'Abdur-Ráman řekl: „Při Alláhovi, ó Alláhův Posle! Ona lže! Já jsem velmi silný a mohu ji uspokojit, ale je neposlušná a chce se vrátit k Rifovi.“ Alláhův Posel jí řekl: „Je-li to tvůj záměr, pak věz, že máš zakázáno znovu se vdát za Rifu, pokud s tebou 'Abdur-Ráman měl pohlavní styk.“ Pak Prorok uviděl ty dva hochy, kteří přišli s 'Abdurem-Rámanem, a zeptal se (ho): „To jsou tví synové?“ Na to 'Abdur-Ráman odvětil: „Ano.“ Prorok řekl: „Opravdu si stojíš za tím, co tvrdíš (tj. že je neplodný)? Ale při Alláhovi, tito chlapci se mu podobají jako vrána vráně.“

Tělo ženy by mělo být skryto přede všemi muži kromě příbuzných a otroků.

Korán 33:55 A není hříchem (pro manželky Prorokovy, jsou-li viděny nezahaleny) otci svými, syny svými, bratry svými, syny bratří svých a syny sester svých nebo (věřícími) ženami jejich a otrokyněmi svými. Nechť jsou (ó ženy) bohabojné (a plní povinnosti své) před Alláhem. Vždyť Alláh je věru svědkem věci každé.

Korán 24:30–31 Řekni věřícím, aby cudně klopili zrak a střežili svá pohlaví, a to je pro ně čistší. Vždyť Alláh dobře je zpraven o všem, co konají. A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví; a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou (běžně) viditelné; a nechť spustí závoje své na ňadra svá. A nechť ukazují své ozdoby jedině svým manželům nebo otcům nebo tchánům nebo synům nebo synům svých manželů nebo bratřím nebo synům svých bratří či sester anebo jejich ženám anebo těm, jimž vládne jejich pravice, nebo služebníkům, kteří nemají chtíče, anebo chlapcům, kteří nemají pojem o nahotě žen; a nechť nedupou nohama, aby lidé postřehli ozdoby, které skrývají. A konejte všichni pokání před Alláhem, ó věřící, snad budete blažení!

Korán 33:53–54 Vy, kteří věříte! Nevcházejte do domů Prorokových, pokud vám to nebude dovoleno, kvůli jídlu, (a poté) nečekajíce, až bude připravené! Jste-li však vyzváni, vstupte; a když dojíte, rozejděte se a nepouštějte se do důvěrných hovorů. Neboť to (chování) se dotýká Proroka a on se před vámi stydí (a žádá vás, abyste šli); avšak Alláh se nestydí (říci vám) pravdu. Když žádáte (manželky jeho) o nějaký předmět, žádejte o to přes závěs: to bude čistší pro srdce vaše i srdce jejich. A není vám (oprávněně) dovoleno bolestně se dotýkat Posla Alláhova, ani se kdy oženit s manželkami jeho po něm (po smrti jeho). A to je před Alláhem hřích nesmírný.

Hadís [Abú Dáwúd 32:4092] Alláhův Apoštol… řekl: „Ó Asmo‘, jakmile žena dosáhne věku, kdy menstruuje, nehodí se, aby ukazovala své tělesné partie, kromě této a této a ukázal přitom na její tvář a ruce.“ To vyprávěla Áiša.

Hadís [Abú Dáwúd 2:641] Prorok řekl: Alláh nepřijme modlitbu ženy, která dosáhla puberty, není-li zahalena.

Hadís [Buchárí 3,46,710] Utba požádal svého bratra Sáda, aby se postaral o jeho nemanželského syna, jenž se narodil Zamině otrokyni. Sád, v doprovodu Abda [Zamina syna], přivedl chlapce k Mohamedovi, když byl v Mekce při dobytí města. Sád řekl: „Mohamede. Toto je Utbův syn. Utba mě učinil jeho opatrovníkem. „Nato Abd řekl: „Mohamede, ten chlapec je můj bratr. Jeho matka je Zamina otrokyně a narodil se na posteli mého otce.“ Mohamed se na chlapce podíval a viděl, že se podobá na Utbu. Mohamed řekl Abdovi: „Ten chlapec je ve tvé péči, protože je také synem tvého otce.“ Mohamed pak řekl své ženě, Saúdě [Abdově sestře], aby se v přítomnosti chlapce zahalovala, protože jeho podobnost s Utbou byla neklamná [tj. nebyl biologicky příbuzný se Saúdou, i když ho Mohamed prohlásil za jejího právoplatného bratra].

Hadís [Buchárí 6:60:282] Safíja bint Šaiba: ‚Áiša říkávala: „Když byl vyjeven (verš): „Nechť spustí závoje své přes šíji a ňadra svá,“ (ženy) si ustřihly okraje šatu kolem pasu a s ustřiženým pásem si zahalily tvář.“

Hadís [Buchárí 1,6,321] Aijúb: Hafsa řekla: „Zakazovaly jsme našim mladým ženám navštěvovat dvě modlitby 'Id. Přišla jedna žena, ubytovala se v paláci Bání Chalaf a vyprávěla nám o své sestře, jejíž manžel byl ve dvanácti svatých bitvách společně s Prorokem a její sestra se svým mužem zúčastnila šesti z těchto dvanácti bitev. Ona (sestra té ženy) řekla: „Ošetřovaly jsme raněné, pečovaly jsme o pacienty a jednou jsem se zeptala Proroka: „Uškodí některé z nás, když zůstane doma, pokud nemá závoj?“ On řekl: Měla by se zahalit závojem své společnice a zúčastnit se dobrých skutků a náboženského shromáždění muslimů.“ Když přišla Um 'Atíja, zeptala jsem se, jestli slyšela, co Prorok říkal. Ona odvětila: „Ano. Kéž by se můj otec pro něj (Proroka) obětoval! (Pokaždé, když se zmínila o Prorokovi, říkávala: „Kéž by se můj otec pro něj obětoval!“) Slyšela jsem Proroka, jak říká: „Nesezdané mladé panny a zralé dívky, jež často zůstávají v ústraní, a menstruující ženy by měly vyjít ven a účastnit se dobrých skutků a také náboženských shromáždění věřících, ale menstruující ženy by se měly držet dál od Musally (modlitebního místa).“ Hafsa se překvapivě otázala Um 'Atíje: „Říkáš menstruující ženy?“ Ona odvětila: „Neúčastní se snad menstruující žena 'arafatu (hadždže) a toho i onoho (jiných skutků)?“

Zahalování se méně striktně uplatňuje u starších žen, které jsou považovány za méně atraktivní.

Korán 24:60 A není hříchem pro starší ženy, které již nemohou mít děti a nemají naději na sňatek, jestliže odloží své svršky, aniž ovšem staví na odiv ozdoby své. Však zdrží-li se toho (tj. neodloží své svršky), bude to pro ně vhodnější. A Alláh je slyšící, vševědoucí.

4) Možnost zjistit, kdo dodržuje právo šaría

Zahalování je povinné. Muslimské ženy by si měly zahalovat tělo i tvář vždy, když jsou na veřejnosti, ve dne i v noci.

Právo šaría [Opora poutníka: w 23.1 (A:)] Obnaženost („avra“) ženy, jíž je zakázáno se odhalovat, se ve škole Šafi‘i za různých okolností různí. V soukromí domova je její obnaženost to, co je od pupku po kolena. Při modlitbě to znamená vše mimo tvář a ruce. A když je mimo domov, na ulici, vztahuje se povinnost na celé tělo (N: nebo v případě Hanífů je to vše mimo tvář a ruce, stejně jako při modlitbě).

Právo šaría [Opora poutníka m11.5] Žena má právo na takový druh oděvu, jaký je ve městě obvyklý (0: nejedná se o cokoli, co se označuje za oděv. Pro ženu je povinná míra zahalení lišící se podle toho, jestli je vysoká nebo malá, hubená nebo silná, a také v závislosti na teplém nebo chladném klimatu různých měst. V letním období je povinností zajistit ženě zahalení hlavy, svrchní šaty, spodní prádlo, boty a šátek, potřebuje-li jít ven; a to samé v zimním období, a navíc plášť prošívaný bavlnou, aby ji chránil před chladem.

Seznam literatury

1. Abu, Dawud S.-A.-S. 1984. Sunan Abu Dawud, překlad: Ahmad Hasan. Láhaur: Sh. M. Ashraf.
2. Ahmadibn Naqib al-Misri a Nuh Ha Mim Keller. 1999. Reliance of the Traveller: the Classic Manual of Islamic Sacred Law (Opora cestovatele: klasická příručka posvátného islámského práva).
3. Al-Qushayri Muslim ibn al-Hajjaj. 2009. Překlad: Abdul Hameed Siddiqui, Sahih Muslim.
4. Arberry 1955, The Koran Interpreted (Interpretace koránu), 2 svazky, Londýn, George Allen and Unwin.
5. Bukhari,Muhammad ibn Ismail. 1997. Sahiḥ Al-Bukhari: the Translation of the Meanings of Sahih Al-Bukhari (Překlad významů Sahíha Al-Buchárího), překlad: Muhammad Muhsin Khan (z arabštiny do angličtiny).
6. Hilali, Taqi-ud-Din Muhammad a Khan, Muhsin Muhammad. 1996. The Noble Qur'An. Rijád: Darussalam.
7. Ibn Ishaq. 1967. The Life of Muhammad (Život Mohameda; Sirat Rasul Allah) překlad: Guillaume, Alfred. Karáčí: Oxford University Press.
8. Saheeh International (Assami Umm Muhammad, Amatullah Bantley). 1997. The Quran (Arabic Text With Corresponding English Meaning) (Korán – arabský text s odpovídajícím anglickým významem). Džidda. Abul-Kasim.
9. Yusuf, Ali Abdullah. 1987. The Holy Quran English Translation of the Meanings (Svatý korán, anglický překlad významů), formátování: William B. Brown, revize: Presidency of Islamic Researches (Úřad islámských výzkumů), IFTA, Call and Guidance. Medína: King Fahd Holy Quran Printing Complex.
10. Hrbek, Ivan. 1972. Korán. Praha: Odeon.

[1] Odkaz „m2.3“ je číselný ukazatel v psaném právu šaría The Reliance of the Traveller. Text je rozdělen na oddíly – a, b, c atd. Toto konkrétní tvrzení lze nalézt v oddílu m, sekci 2, podsekci 3.