Kniha byla přidána do košíku!

Útok na Charlie Hebdo

Srovnání s islámskou doktrínou

Za útok na francouzský satirický časopis Charlie Hebdo jsou podle médií zodpovědní francouzští radikální muslimové. Po jasném odmítnutí útoku mnoha muslimskými organizacemi se veřejnost může domnívat, že vražda novinářů nemá nic společného s islámem. Přesto v diskuzi na toto téma z mnoha stran zaznívá názor, že právě islám a jeho neslučitelnost s liberální demokracií, kterou časopis nesmlouvavě reprezentuje, je oním problémem. Náhled do základních textů islámu a příběhů ze života jeho proroka nám nabízí odpověď, která je někdy v silném rozporu s tvrzením muslimských autorit.
 
Útočníky na redakci byli bratři Said (34) a Chérif (32) Kouachiovi, francouzští muslimové a synové alžírských přistěhovalců.
 
Podle muslimů v ČR je tento čin neslučitelný s islámem a důrazně ho odsuzují. Server sharia4czechia.cz se od těchto událostí distancuje. Přitom ale označuje karikatury proroků za útok na muslimy, který časem povede k „podobným extrémním projevům nenávisti a zločinům“ [1].
 
Muneeb Alrawi z Ústředí muslimských obcí v ČR uvažuje o souvislosti mezi útokem a karikaturami představitele Islámského státu. Tvrdí, že může jít o mstu stoupenců konkrétního fanatika, nikoli o čin ve jménu islámu. Podle jeho názoru je tento čin v rozporu se způsoby, jakými na invektivy vůči své osobě reagoval prorok Mohamed [2]. Tato poslední věta je velmi důležitá, protože Mohamed a jeho činy jsou dokonalým a neměnným příkladem správného muslima (zmíněno v 91 verších koránu) [3].
 
V islámu je Mohamed dokonalým příkladem politického i náboženského vůdce, bojovníka, filozofa, manžela či souseda. Reakce Mohameda na podobné situace nám mohou ukázat, mají-li tyto činy oporu v islámské nauce či nikoliv.
 
Už kritiky proroka Mohameda čekal neblahý osud
 
Život Proroka je velmi dobře známý a zdokumentovaný. Jeho činy, výroky a osobní příklad jsou uvedeny v tzv. sunně (tvoří ji síra a hadísy). Hadísy, které jsou základem sunny, jsou důvěryhodně a spolehlivě zpracované zprávy o tom, co Mohamed řekl, dělal nebo s čím přímo nebo mlčky souhlasil. Víra v pravost a závaznost sunny je neodmyslitelnou součástí islámské víry.
 
Díky sunně víme, že sám prorok za svého života nařídil či schválil vraždy mnoha lidí [4,5]. Uveďme alespoň některé z nich:
 
 
Takíja – „posvátná“ lež 
 
Na posledním příkladu vraždy si můžeme ukázat, jak se za Mohameda využívalo lsti. Lež totiž není v islámu zakázána. Islám používá způsob „klamavého chování“, které urychluje dosažení jeho cílů. Nazývá ho takíja.
 
Příklad ze sbírky Buchárí:
 
Když se to Mohamed dozvěděl, zeptal se: „Kdo je připraven zabít Ka`ba bin Al-Ashrafa, který opravdu ranil Alláha a jeho apoštola?“ Muhammad bin Maslama řekl: „Apoštole Alláhův! Byl bys rád, kdybych ho zabil?“ Prorok odpověděl: „Ano.“ Muhammad bin Maslama se zeptal: „Dej mi povolení, abych mu mohl lhát a Ka'ba oklamat.“ Mohamed řekl: „Ano.“ S využitím lži Muhammad bin Maslama a jeho společníci zabili Ka'ba (Buchárí 5,59,369) [9,5].
 
Politický islám – vztah muslimů k nevěřícím
 
Náboženský islám se vztahuje k tomu, co muslimové mají dělat, aby se dostali do ráje a vyhnuli se peklu. To pro nemuslimy nemá žádný zvláštní význam. Důležité pro nemuslimy ovšem je, jaký postoj mohou muslimové zaujímat k nim. Tento postoj je součástí politického islámu a každý nemuslim by ho měl znát.
 
Původní arabské slovo používané pro nemuslima je káfir. Jeho význam je „ten, kdo zatajuje pravdu o islámu“. Káfiři mohou být podváděni, zotročováni, zesměšňováni, mučeni, je možné se proti nim spiknout a případně ještě horší věci. Bez ohledu na náboženství se ke všem káfirům může přistupovat stejně. To, co Mohamed říkal a dělal polyteistům, může být činěno jakékoliv další skupině káfirů [5].
 
Síra a hadísy společně s koránem věnují káfirům celkem 51 % svého obsahu. Korán věnuje káfirům 64% svého obsahu a síra věnuje 81% Mohamedovu boji s káfiry. Hadísy jim věnují 37 % textu [10]. Tato trilogie je tedy z velké části politickým dílem.
 
Hadísy jsou i základem šaríe, islámského práva. Z hadísů například víme, že zabíjení káfirů není hrdelní zločin [11]:    
 
[Abu] se zeptal Alího: „Znáš jakýkoli jiný zdroj práva než korán, který zjevil Mohamed?“ Alí odpověděl: „Žádný, kromě práva Alláha nebo schopnosti rozumného uvažování daného muslimům od Alláha nebo těchto písemných přikázání, která vlastním.“ Řekl jsem: „Jaká jsou ta písemná přikázání?“ Alí odpověděl: „Týkají se odškodného, které platí vrah příbuzným oběti, způsobu vykoupení zajatce od nepřítele a pravidla, podle kterého nesmí být žádný muslim potrestán smrtí za zabití káfira“ (Buchárí 1,3,111) [9].
 
Džihád a nevěřící
 
Etický systém hadísů tvoří základ pro džihád. Obsahuje dva způsoby, jak jednat s káfiry. Jeden způsob je nakládat s nimi jako s podřízenými, ale laskavě. Druhý způsob je džihád. Celkem 21 % hadísů od Buchárího (jedna ze šesti hlavních sbírek hadísů) je o džihádu. Skutečný význam slova džihád je „snaha“ nebo „úsilí“. Islám hovoří o dvou druzích džihádu – méně významném a významnějším. Z Buchárího hadísů o džihádu se 98 % textu vztahuje k ozbrojenému násilí proti káfirům [11].
 
Džihád definují všechny tři základní texty. Hadísy nám dávají detaily o džihádu. Kdo může být zabit, za jakých podmínek a v jakém čase, co má být při útoku vyřčeno, jak si poradit s obranou, co dělat se zajatci nebo jak budovat morálku skrze ideální příklad Mohameda. Hadísy jsou precizní taktický manuál pro džihád [11].
 
Mučednická smrt v džihádu
 
Muslimský mučedník je ten, kdo zabíjí ve jménu Alláha a islámu. Tento čin musí být čistý a zasvěcený pouze Alláhovi. Pokud je motivace mučedníka čistá, dosáhne džihádista zrození v ráji nebo bude schopen převzít bohatství káfira [5].
 
Mohamed například prohlásil:
 
„Vězte, že ráj je ve stínu mečů“ (Buchárí 4,52,73) [9].
 
„Muž, který se zapojí do džihádu a nebude k tomu donucen ničím jiným než upřímnou vírou v Alláha a jeho proroka – a přežije, bude Alláhem odměněn buď po smrti, nebo prostřednictvím válečné kořisti. Jestliže je zabit v bitvě a zemře jako mučedník, bude přijat v ráji.“ (Buchárí 1,2,36) [9]
 
Bylo to násilí, které učinilo islám úspěšným, a proto takřka každý hadís o džihádu volá po ozbrojeném džihádu jako nejlepším jednání, jaké muslim může vykonávat. Přístup džihádu je velmi účinný. Z následujícího grafu je zřejmý velký nárůst počtu muslimů při jeho aplikování (Graf 1).
 
Graf 1. Nárůst počtu muslimů po zavedení džihádu.
Bylo vyvraždění redakce Charlie Hebdo v souladu s islámem?
 
Zabíjení lidí, kteří satirizovali, zesměšňovali či jinak kritizovali proroka Mohameda, je jev, který má oporu v islámské doktríně. V islámských textech je zakořeněno, že:
 
  • Prorok Mohamed takové jednání schvaloval,
  • toto jednání bylo vykonáváno proti káfirům,
  • dá se považovat za součást džihádu,
  • útočníci mohou očekávat, že budou přijati v ráji.
 
Z vyjádření muslimských představitelů je však zřejmé, že spojitost takových činů s islámem popírají. Je možné, že skutečně mají jiný názor na příklady ze života Mohameda a islámskou doktrínu, která tyto útoky umožňuje. Je však také možné, že se v případě jejich vyjádření jedná o "posvátnou lež", zvanou takíja.
 
Velmi zásadní je však politický dopad těchto činů. Velmi dobře je popsán ve vyjádření serveru sharia4czechia.cz. Satira či jakékoliv negativní vyjádření vůči Mohamedovi je brána jako útok na muslimy a vede k extrémním projevům nenávisti a zločinům.
 
Pro kriticky myslící a svobodně se vyjadřující část populace to znamená, že v případě kritiky islámu jsou lidé v ohrožení života. S rozmachem islámu toto nebezpečí roste a má za následek omezení svobody slova. Tento pocit strachu je jedním z nástrojů k dosažení politických cílů islámu.
 
Kolektiv autorů CSPI
 


Literatura:
 
[1] Odsouzení útoku v Paříži. Sharia4czech. [online]. 7.1.2015. Dostupné z: http://sharia4czechia.com.
[2] Prohlášení Ústředí muslimských obcí v ČR k útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo. [online]. 7.1.2015. Dostupné z: http://m.novinky.cz/articleDetails?aId=358142&sznu=5ccwi7qqJF64limL.
[3] Warner, Bill. A Self-Study Course on Political Islam Level 1. USA: CSPII, LLC, 2011. ISBN 13 978-1-936659-09-8. s. 8.
[4] Seznam vražd nařízených nebo podporovaných Mohamedem. WikiIslam. [online]. 10.1.2015. Dostupné z: http://wikiislam.net/wiki/Seznam_vrazd_narizenych_nebo_podporovanych_Mohamedem.
[5] Warner, Bill. Právo šaría pro nemuslimy. Brno: Tribun EU, 2014. ISBN 978-263-0765-5. s. 26, 31, 41, 51.
[6] Ibn Sa'd's. Kitab Al-Tabaqat Al-Kabir Vol. 2. India: Islamic Book Service, ISBN 81-7151-127-9, s. 31, s. 174.
[7] Guillaume Alfred. Life of Muhammad: A Translation of Ibn Ishaq’s Sirat Rasul Allah. Oxford: Oxford University Press, 1955. ISBN 0-19-636034-X, s. 675-676. s. 551, s. 162-163.
[8] Imam Abu Dawood Sulaiman bin Ash’ath. Sunan Abi Dawud. Book 19, Hadith 2994. Oxford: Dar-us-Salam Publications, 2008. ISBN 9789960500119.
[9] Muhammad Ibn Ismail Bukhari. Sahih Al Bukhari, Oxford: Al-Saadawi Pubns, 1996. ISBN 978-1881963592.
[10] Warner, Bill. Kafirs in the Trilogy [online]. [cit. 2015-01-12]. Dostupné z: http://www.cspipublishing.com/statistical/TrilogyStats/AmtTxtDevotedKafir.html.

Archive

Sledujte nás Facebook Icon fb 5e14ce37eb78b62f918f820322ea3bf1d4537657b7e7aac21946c3b587b46106 Twitter Icon tw 546a8e6080e8c26bd3eb2007bb313f02f1b6c8e2fed3080baf2d0542afe54147