Kniha byla přidána do košíku!

Otázky politického islámu

Mohamed a násilí

Otázka: V čem se Mohamed liší od jiných historických postav, které páchaly násilí na lidech? Mnoho vojevůdců v historii se dopustilo daleko horších činů. Za jeden z nejhorších Mohamedových činů je považováno vyvraždění zhruba osmi set židů v Medíně. V historii však existují jedinci jako například Julius Caesar, Alexandr Veliký, Hitler nebo Mao Ce-tung, kteří jsou zodpovědni za miliony zmařených životů. Proč je násilí, které páchal Mohamed, takovým problémem?
 
Odpověď: Je pravda, že existuje mnoho osobností, jež ve svém životě napáchaly mnohem větší škody. Mnozí významní historikové jako např. Tom Holland navíc začali v posledních letech zpochybňovat věrohodnost tradičního příběhu o Mohamedově životě. Podávají přesvědčivé důkazy o tom, že Mohamed možná vůbec nežil a islám vznikl až o 150 let později. Pokud by tomu tak skutečně bylo, tak se o Mohamedových násilných činech vlastně ani nedá mluvit. 
 
Pro studium politického islámu však není příliš důležité, jestli Mohamed skutečně žil, nebo ne. Z hlediska islámské doktríny je jeho existence nezpochybnitelná a měl by být dokonalým příkladem pro všechny praktikující muslimy. A právě z tohoto důvdu se postava Mohameda liší od jiných historických vojevůdců a politiků. 
 
Mohamed narozdíl od jiných vojevůdců dokázal své politické cíle úspěšně propojit s náboženskou doktrínou. Tím dosáhl dvou zásadních a nadčasových vítězství. Zaprvé, politické požadavky islámu neztratily na síle ani s Mohamedovou smrtí. Jejich spojení s náboženskou doktrínou zajistilo, že následovníci Mohameda budou i dlouhá staletí po jeho smrti vnímat jeho politické cíle jako svou náboženskou povinnost. To se nepovedlo ani těm nejúspěšnějším vůdcům, jakými byli např. Napoleon nebo Attila.
 
Kromě toho ale Mohamed dosáhl úspěchu, se kterým ve své době nemohl počítat. Je jím nepřijatelnost kritiky vůči islámské politické ideologii, která je bezpečně ukrytá pod ochrannou nálepkou, již dnes propůjčujeme náboženstvím. V osvícenství se v Evropě zrodila koncepce lidských práv. Jejich pojetí však není zcela statické a dodnes prochází vývojem. Zatímco někteří osvícenští myslitelé přicházeli s revoluční kiritikou náboženství, dnes se taková kritika začíná považovat za necitlivou nebo přímo útočnou. Nepsaným pravidlem přitom je, že zatímco kritizovat například křesťanství je ještě přípustné, kritika islámu se stává tabu. Kdokoliv se odváží poukázat na nehumánost politického islámu, je označen za člověka útočícího na náboženské cítění muslimů.
 
Zdroj: www.politicalislam.com/tears-of-jihad/ 
Mohamedovo násilí se tedy od jiného násilí v historii liší ve dvou významných aspektech: 
 
1) Propojení s náboženskou doktrínou učinilo z Mohamedových násilných činů posvátný vzor pro budoucí generace jeho následovníků. 
2) Náboženský rámec zajistil Mohamedovu násilí imunitu vůči moderní kritice.
 
Doktrína islámu na mnoha místech opakuje, že Mohamed je závazným vzorem pro všechny muslimy. Statistické podklady najdete zde

 

Kolektiv autorů CSPI

Archive

Sledujte nás Facebook Icon fb 5e14ce37eb78b62f918f820322ea3bf1d4537657b7e7aac21946c3b587b46106 Twitter Icon tw 546a8e6080e8c26bd3eb2007bb313f02f1b6c8e2fed3080baf2d0542afe54147